NEW BALLANCE

NEW BALLANCE

Jak Minimus vznikal




Tony Krupicka a Chris Wawrousek hovoří o vývoji řady NB Minimus

 


Zatímco se vývoj připravované řady obuvi NB Minimus od firmy New Balance většinou odehrával v laboratořích massachusettského střediska Lawrence, mnohé z podnětů, jež spoluvytvářely její konečnou podobu, vznikaly necelé tři tisíce kilometrů odtud v kopcovité oblasti Boulder v Coloradu. Povídali jsme si s hlavním návrhářem Chrisem Wawrouskem a ultramaratóncem Antonem Krupickou z týmu New Balance, pomocníky při testování a rozvoji řady NB Minimus, na téma jak je hledání ideální minimalistické obuvi závislé na neustálém vymýšlení něčeho nového.
 
Chris Wawrousek: „Pochopitelně, že nás vývoj řady NB Minimus jako návrháře doslova pohltil. Bryan Gothie [produktový manažer firmy New Balance] vzpomíná na úsměvnou příhodu, kdy v prodejně běžeckých potřeb potkal Tonyho [Anton Krupicka] a Kylea [Skaggs, rovněž z týmu New Balance]. Když se vrátil, rozpovídal se o těchto borcích a o tom, co všechno dělají. Všichni jsme nesmírně rádi, že máme možnost vytvářet produkt pro tak kvalitní atlety a navíc s jejich vlastní pomocí.
 
Svým způsobem je pro nás velice inspirativní, když se rovnou můžeme vrhnout na některé věci, které známe z trailového běhání. Tony a Kyle jsou přitom zástupci jiné skupiny ultraběhání. Tři nebo čtyři roky před zahájením spolupráce s těmito borci jsme provedli výzkum mezi ultramaratónci a došli k závěru, že boty, ke kterým směřovali, byly těžké a velké. Ti, co s nimi běhali, se pak docela trápili – nic, co by vás při pomyšlení na typického maratónce napadlo. Pak se ale objevili lidi typu Tonyho a Kylea s duchem opravdových závodníků a práce s nimi získala velice zajímavý směr.“
 
Tony Krupicka: „Co se mě týče, pracoval jsem před firmou New Balance s jiným výrobcem obuvi. Musím říct, že jsem byl na boty vždycky háklivý, alespoň pokud jde o tvar. Pro běžce je to jediný kus vybavení, na kterém skutečně záleží. Když jsem pak v Colorado Springs poznal Bryana, skutečně ho zajímalo, co jsme mu s Kyleem řekli na modely, co měl s sebou.
 
Jen co jsem podepsal smlouvu, začal posílat boty, kterým jsme pak s Kyleem dávali pěkně zabrat. Bryan se ptal: „Co si o tom, kluci, myslíte?“ a my mu to všechno řekli. Bylo to vůbec poprvé, co nás tito chlápci opravdu poslouchali a zajímaly je naše názory. Takže jsem měl hned od začátku pocit, že cokoliv jim řeknu, nejdřív zváží, a ne, že to jen odkývnou a udělají si, co budou chtít. Je to prostě paráda a vážně s nimi rád dělám.“
 

Tony provedl na svých botách NB790 celou řadu „úprav“, když začal výrazným seříznutím střední části podrážky, aby dosáhl téměř minimálního spádu mezi patou a středem podrážky. Seřízl jen něco přes centimetr jazyka a odstranil poutko na patě, protože „občas seschne, praskne a bota tam potom dře.“
 
Model MT100 zohledňuje většinu Tonyho postřehů, takže se jeho „úprava“ omezila už jen na seříznutí střední části podrážky – změna inspirovaná neutrální polohou chodidla, která se stala ústřední ideou řady NB Minimus.

 
 
Kdy se tedy stalo, že Tonyho rady začaly ovlivňovat produktový vývoj řady MT100 a později i NB Minimus?
 
CW: „Řada 100 byla výsledkem vývoje boty, kterou jsme připravovali speciálně pro Tonyho a Kylea pro závodní účely. Jak se často stává, přijít s něčím tak radikálním na širší trh by bylo až příliš uspěchané. Coby návrhář jsem byl pochopitelně zklamaný, protože zpětná vazba, kterou jsme měli od Tonyho a Kylea, byla nanejvýš konkrétní – naposledy například takové detaily jako spád. To však byly věci, na něž tehdy ještě nebyl všední zákazník připravený.
 
Pak se náhle objevila kniha Born to Run [bestseller Christophera McDougalla o dálkovém běhání], která výrazně podpořila myšlenku, že opravdu nejsme stavěni na běhání na klínech. A přesně to jsme slýchávali od Tonyho a Kylea, i když tehdy jsme to ještě nebyli schopni zúročit. Bylo tam spousta toho, o čem jsme již dříve s Tonym a Kyleem mluvili a co stálo za vznikem řady 100 – ta sice nenaplnila všechny naše představy, nicméně spousta tehdejších myšlenek dala později vzniknout řadě NB Minimus.“
 
Tony, ještě jsme se nezmínili o jisté „úpravě“, kterou jsi provedl na svých běžeckých ‚stovkách‘. Do jaké míry ovlivnila vývoj řady NB Minimus?
 
TK: „No, ‚stovka‘ byla první botou, na které jsem se dost podílel a souběžně se dozvídal spoustu věcí o tvaru boty a její stavbě. S něčím jsem spokojený nebyl, jako třeba se způsobem, jakým byl svršek spojený s podrážkou, což jsem se nakonec pokusil vyřešit jejím seříznutím. Právě proto jsem řezal nejenom ‚stovky‘, ale i ‚sedmsetdevadesátky‘. Důvodem byla čistě jen snaha dosáhnout menšího spádu mezi patou a špičkou. Jak už řekl Chris, s řadou 100 jsme přišli o rok až dva dřív, takže k zákazníkovi jsme se dostat nemohli – ne každý se tehdy zajímal o skutečně rovnou a pružnou botu.
 
 
NB Minimus je ale naprosto jiná řada než ‚stovka‘. Je skvělá v tom, že opravdu umožňuje jistým způsobem se vyhranit od tradičních tvarů bot.“
 
CW: „Pochopitelně, že obsah jednání ve smyslu toho, co je přijatelná obuv, se od dob vývoje řady 100 po NB Minimus výrazně změnil. Před několika lety jsme přemýšleli nad otázkami typu „Můžeme posunout patní nárazovou podložku o 2 mm dopředu nebo už to příliš ovlivní středové vyvážení boty?“ Dnešní debaty na dané téma jsou zcela odlišné, otevřené a skutečně podnětné.“
 
Jde tedy o opakovaný proces, kdy Tony dostane nový pár bot a podá vám zpětnou vazbu, načež Chrisova skupina tyto podněty zpracuje a učiní příslušné změny? Jak probíhá současná spolupráce?
 
TK: „Dostal jsem první návrhy bot NB Minimus, ale vždy šlo jen o nějaký nový typ podrážky se svrškem z modelu 100, aby se v tom dalo běhat. Vlastně ještě před tím jsem dostal jenom odlitek, tedy kopyto. Ve skutečnosti to spíš připomínalo pantofli. To bylo na samém počátku celého procesu. O botě jsme v té chvíli ještě nepřemýšleli, jen o tvaru kopyta. Potom mně poslali nákresy v CADu, které jsem okomentoval a poslal zpátky. Takže z mé strany to mezi námi bylo od začátku dost provázané.“
 
CW: „Někdy mám problémy oddělit dnešní NB Minimus od celého výzkumu, který provádíme od doby, kdy naše skupina Advanced Concept došla k závěru, že hlavním cílem je přirozený běh. Ony první návrhy byly ve skutečnosti jen zkušebním vzorkem vedoucím k porozumění otázky Co se stane, když změníte spád mezi patou a špičkou ze 6 mm na 3 mm a na 0 mm, a jak to změní styl běhu?“
 

 
Vývoj řady minimus

 
 
Tony, do jaké míry ses musel naučit jazyk návrhářů, aby ses mohl více zapojit do procesu vývoje konečného výrobku?
 
TK: „No, naučil jsem se něco o tvrdoměrech, svrchních materiálech a takových věcech, ale prakticky jsem jen říkal návrhářům, jak by to mělo vypadat a jak bych se v tom chtěl cítit. Postupně se ale naučíte, co znamená osmóza a všechny ostatní termíny.“
 
CW: „Tony o botách mluví skutečně dobře. Je naprosto jasné, co má na mysli.“
 
Tony, pomáhají tvá doporučení při vývoji lepší obuvi pro závodění, trénink nebo obecně pro běh?
 
TK: „Pro mě je to především závodní obuv. Většinou totiž trénuji a závodím ve stejných botách. S modelem NB Minimus se však situace poněkud změnila – ve skutečnosti odpovídá mým názorům na běhání naboso –, protože se k běhání už nestavím jen ve stylu všechno nebo nic. Pokud denně trénuji v botách typu NB Minimus, které jsou super ohebné a skutečně nízké, pak mně to umožňuje závodit v botě, která je stejně tak lehká. V mém případě a s ohledem na terén, ve kterém běhám, nemusí NB Minimus poskytovat dostatečnou ochranu. Každodenní trénování v nich ale umožňuje závodit v tak lehké botě, v jaké by to jinak nešlo.
 
Samotná řada je svým způsobem rozdělená: model 100 představuje závodní botu vhodnou pro delší tratě, zatímco NB Minimus bych použil spíš při tréninku. Během několika posledních měsíců proto obě boty posuzuji i s ohledem na tuto skutečnost.“
 
 

článek je překladem rohovoru, který vyšel na stránkách newbalance.com
 

NOVINKY

Další odkazy